Severní stezka 25 - Neratov

Z chaty Luna na samotu u Hadince - po hřebeni Orlických hor a přes poutní místo Neratov

Po výborné snídani na stařičké, ale útulné chatě Luna jsme odpočatí vyrazili vzhůru zpátky na hřeben. Chvilku před námi vykročily vzhůru i dvě kamarádky, které jdou stezku Českem s kočárkem s tříletým klučinou. Super sportovní výkon!

V lese je příjemně stín, vodu máme ze studánky a tak to stoupá skoro samo.

Cestou potkáváme několik velkých srnců (ještě že mám Lokyho na vodítku) a brzy jsme ve výšce přes 1000 metrů, na vrcholu dlouhé prudké sjezdovky.

U rozcestí pod Homolí se červená hřebenovka odpojila od asfaltky a je to tady jedna velká bažina - skrz porost kleče a nízkých smrků nás vede na vrchol Tetřevec a ke Kunštátské kapli. Turisty jsme za celou dobu potkali dva (také stezkaře ;-)

U Kunštátské kaple je čas na pořádnou pauzu a na svačinku.

Další obědovou pauzičku dáváme za rozcestím Pěticestí, na měkké travnaté stezce mezi smrčky a buky, které se tu na hřebeni teprve začínají probouzet.

Na Mezivrší opustíme hřeben - po žluté klesáme dolů do údolí.

Je tu plno potůčků a pramínků a jak klesáme stále níž, objevují se první chaloupky - blížíme se k Neratovu.

Na obzoru vidíme Králický Sněžník, kam možná za několik dní také vyšplháme.

A zurčením potůčku s vodními mlýnky nás vítá neratovský poutní kostel, obklopený nedávno vysázeným ovocným sadem. V sadu to žije, je tam prasátko a slepičky a celé místo je velmi přátelské a přívětivé.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je stále otevřený - nad oltářem modrá obloha

Působivá stavba, která rozhodně stojí za navštívení a která vybízí ke ztišení.

Pod kostelem je otevřená hospoda - na zahrádku můžeme i s pejskem a mají tu výbornou koprovku s bramborami a vejci a také pivo Prorok z neratovského pivovaru. Loky si pod stolem zchrupne a není kam spěchat ;-)

Napíšeme pohlednice a milí lidé nám popřáli ať to šlape. Přeji ať se všem v Neratově daří, je to na první pohled pro poutníky přátelské místo.

Do cíle dnešního putování už to máme jen kousek - zkratkou po široké vrstevnicové lesní cestě, přes spoustu potůčků kde se Loky může napít čerstvé vody a ochladit tlapky.

Vyjdeme z lesa a všude kam oko dohlédne se vlní zelené pastviny a mezi nimi dřevěná samota u Hadince, naše dnešní nocoviště.

Jsme tu s Lokym jediní hosté - vítá nás paní majitelka se sympatickou fenkou Popelkou. A k večeři tu mají vynikající borůvkové knedlíky.

Večer, za soumraku jsme se ještě šli s Lokym projít k nedalekém kostelíku sv. Jana Nepomuckého.

Je to kostel bez honosné výzdoby - oprýskaný, ale lidé o něj pečují a dávají ho postupně dohromady a je to tiché místo vybízející k rozjímání. Nahlédnul jsem do otevřeného vchodu a slyším hlas ať jdeme dál - kluk a holka tu zdobí kostelní lavice čerstvým kvítím na zítřejší první Máj. Je to první kostel, kam mě pustili i s pejskem. A kolem kostela bučí krávy a býci.

Dnešní trasa měla skoro 24 km a byla to úplně Boží trasa a šlapalo se parádně!