Stezka Českem 58 - Makyta

Horský hotel Portáš - Pulčín, 20 km

Přespání na hotelu Portáš bylo naprosto špičkové. Spolu s partou čtyř stezkařů jsme si pochutnali na bohaté snídani, zabalili něco na svačinu a plni energie vyrazili dál po hřebenovce. Nejprve k lyžařskému středisku Kohútka a pak hluboko do divokých lesů.

Už ráno sluníčko pálí, vzduch je nehybný a těžký a hmyzáci mají choutky kousat. Na jedné z lesních laviček se nám otevírá pohled na divoký vrchol Makyta.

Z vrcholu Krkostěna (867 m) je to krkolomný sešup přímo dolů do Papajského sedla (691 m). Tady jsme na Silvestra 2001 na lyžích v hlubokých závějích s kamarádem Albertem opustili hřeben a sjeli do údolí do civilizace 

V sedle je přístřešek, zdravíme se s horským cyklistou, Loky si dává granule a já studuju poučnou tabuli "před kým chráníme Beskydy".

A pak se vydáváme vzhůru prudkým karpatským krpálem až k vrcholu Makyta. Po včerejším pohodovém dni a dobrém vyspání je Loky plný energie a dělá mi do kopce motor.

Na vrcholu Makyta (923 m) jsme dostihli partu čtyř stezkařů, kteří tu v přístřešku právě dojedli oběd. My se přidáme, zapisujeme zápis do vrcholové knížky a čteme, že se tu vyskytuje medvěd, vlk, rys a kočka divoká.

Dolů je to příjemná lesní pěšina jehličím kolem několika obřích mravenišť.

Změnilo se i skalní podloží - v okolí stezky vystupují pískovcové skalky.

Ze skalní vyhlídky Butorky je vidět do údolí a na vesnici Valašská Senice, kde v roce 1663 tábořilo na 17000 Turků. Dlouhou odpolední pauzu dáváme na louce v sedle pod Šerklavou. V dálce narůstají bouřkové mraky a ozývá se tlumené hřmění.

Z Šerklavy (798 m) jsme to střihli neznačenou lesní zkratkou k rozcestí Skaličí. Tam stojí zbrusu nový přístřešek, který by se dal využít i pro nouzové přespání. Nám ale do dnešního cíle zbývají ještě 3 km.

Hřmění se přibližuje a tak přidáváme do kroku. Jsme na pískovcovém vrchu Hradisko nad skalním městem Pulčínské skály.

Po schůdkách sebíháme dolů k potůčku. Tam je tábořiště, kde táboří parta ve stanech. Za námi jsou skály, před námi černé mraky a poslední km do vesnice dobíháme poklusem.

K penzionu "Pulčínské Skály" jsme doběhli právě včas. Už jsme byli schovaní pod střechou na zápraží, když se spustil silný lijavec. A za pár minut dorazila i parta čtyř známých stezkařů.

Majitelé jsou moc hodní, otevřeli kvůli nám i restauraci a uvařili chutnou večeři. Stezkaři zpívají a hrají na kytaru, já a Loky uleháme do pelechu a venku na okna bubnuje vydatný déšť.

Mapa dnešní trasy 20 km: